Po páteční schůzce část Draků zůstala na Boudě. Trochu sice udeřila sezóna chorob (Krysařík, Lukin, Vítek...), přesto účast nebyla špatná, 14 kluků. Nejprve jsem se domluvili, co večer podnikneme. Pak zbylá šestice Draků odtáhla na nákupy do Alberta a já s Renčou jsme chystali věci na palačinky. V Nové a Staré Boudě se začali houfovat Koulaři pod vedením Vítka a Bengiho. Vypadá to, že inzerovanou "outdoor" akci vyměnili za "indoor" :-)... Kolem sedmé se kluci vrátili. Peklík s Bertem namíchali těsto a já rozpálil pánev na kamnech. Musím říct, že palačinky byly výborné, obzvláště ty namazané babiččinou jahodovou marmeládou... Po večeři se vrháme na Bang. Sedm lidí je optimální sestava. Mě se ale moc nedaří, vypadnu vždy jako první. Protože se obě kola docela protáhly, na domluvené promítání filmu o hraběti Monte Christo už není čas. Peklík s Bertem myjí nádobí, Kosťa, Kloub, Filíš a Honza jdou pro špalky na přikládání v noci. Jedno kolo Hágena a jde se spát. Vzadu Koulaři ještě svítí... V noci malinko prší, ale nám je ve vytopeném podkroví dobře. Ořechové špalky krásně hřejí... Ráno nás budí v 7:00 budík. Balíme, snídáme. Před osmou musíme být na konečné. Bert nás opouští, zato se k nám přidává Renča s Matinem. Ve Slatině do našeho trolejbusu přistupují ještě Kuban, Zubnička a Hasik, je nás tedy 11. Na nádraží si vylepšujeme náladu kafíčkem ze stánku a jdeme si sednout do vlaku. Teda já ještě nakupuju lístky a je to zase pěkná fuška i pro ochotnou a šikovnou paní pokladní. Vyznat se v šílené změti slev-neslev, co vygenerovaly českodrážní geniální mozky, to je opravdu nadlidský výkon. Cesta ubíhá rychle, jedeme rychlíkem. Něco po tři čtvrtě na 10 vystupujeme v Březové nad Svitavou. Vydáváme se cestou směrem na Brněnec, přecházíme řeku Svitavu, která zde připomíná spíše Šlapanickou Říčku a nacházíme turistickou značku. Ta nás vede do prudkého kopce a pak po vrstevnici lesem. Je odtud pěkný výhled. Krátká zastávka se koná u Čertových děr, ale protože je tento jeskynní systém nevelký, jdeme brzy dál. Na kraji lesa se dáváme zkratkou kolem pole. Docela nám vlhnou botky, ale má to jednu ohromnou výhodu: nemusíme dolů do údolí a pak zpět nahoru k rozhledně. Vlastně ty výhody jsou dvě: "Dobře ukrytou rozhlednu Járy Cimrmana" vidíme už z dálky a tak jdeme přímo k ní, žádné hledání. A stavba je to pěkná, celá dřevěná a 20 metrů vysoká. Nahoře svačíme a pak skupiny soutěží ve trojici rozličných odhadů. Dost se daří Zubničkovi a Zukube z něj mají velikou radost. O nějakých 300 metrů dál je v lese asi desítka nízkých lanových překážek. Moc pěkné místo. Udržované, v bezvadném stavu a nikde žádný výběrčí daní ani buzerující kontrolor. To se v dnešní hypersocializované době fakt cení. Kluci se dráhy procházejí tam, i zpět, všichni to zvládají zcela bravurně. Mám radost, že nemáme v oddíle žádná slůňata, ale opravdové sportovce. Ve finále si to Kosťa, Kloub a Hasik dávají poslepa! K nádraží se chceme vrátit po pravé straně údolí, cesta se však nějak vytrácí a tak jsem nuceni jít klasicky. Míjíme vypálený mlýn, místní hřiště i jakýsi mokřad. Na nádraží nás už čeká vlak. Kluci cestou do Brna hrají hádání písniček, my s Renčou kecáme a hlídáme velkého cestovatele Martina. Vystupujeme v Židenicích, jen Renča s Martinem jedou až na hlavas a domů. Zbytek tlupy přesedá na autobus 201 a jede na Pálavák do baru PROOBE. Zde už nás očekává Váca a objednaná dvojice drah na Bowling. Hrajeme 5 a 5, zvládáme tři kola po 10 hrách. Ačkoliv někteří z nás to hrají poprvé (Kuban, Hasik), počínají si jako opravdoví profesionálové. Nejvíc se ale asi daří Kloubovi a i Kosťa s Vácou a Zubnička ukazují skvělé umění. Zpět cestujeme 78 autobusem a také trolejbusem. Trojice Slatiňáků se odpojuje u kostela, my zbylí to přes cukrárnu bereme na Boudu. Krátký úklid, balení a akce končí. Aby, ne, vždyť už se blíží sedmá! Super akce, ti co nejeli můžou jenom litovat. Jura