V pátek 15. 10. večer je na Boudě rušno. Ještě před koncem schůzek už se zde začínají objevovat první Kobři se svými batohy a spacáky. Věci si nosí do Staré Boudy, kde budou přespávat. Celkem jich dorazilo 9. Jakmile si poslední člen nachystá svoje nocležiště, vydávají se Kobři k ohništi, které plánují využít. S Kosťovou asistencí rozdělávají oheň, načež si většina ucpává pusy jídlem, nebo si čile povídá. Po večeři už je pořádná tma a tak nastává pravý čas na to, si zahrát Hágena. Po zahradě ale pobíhá i skupinka dětí z nějakého v Trojce ubytovaného cizího oddílu a tak je ve hře chvilkami trochu zmatek. Najezení a vyřádění Kobři se následně přesouvají do podkroví Staré Boudy, kde s nimi Kosťa hraje hru Vrah. Vraždí se a vraždí, až se jde nakonec na zuby a spát. Někteří z kluků ale asi frázi „Spěte, nebo si v klidu povídejte“ nerozumí a to se další den odrazí na jejich výkonech. Navíc si tím od Kosti vysloužili i ranní rozcvičku.
V 7:00 začíná hulákající budíček signalizovat, že je čas vstávat. Kluci se tedy pomalu soukají ze spacáků, oblékají se a jak jim Kosťa slíbíl, jdou ven na rozcvičku. Protažení a rozehřátí se vrací dovnitř, kde snídají. Po snídani si čistí zuby, uklízí v podkroví a chystají si svoje batůžky na výpravu. V 8:00 je vše zmíněné v akceptovatelné míře hotové a tak vyrážíme z Boudy směr vlakové nádraží. Kosťa se od nás u branky odpojuje, protože ho čekají nějaké lepší věci na práci, než chodit do přírody, kde nemá mobilní data a nelze se tam pohybovat na elektrokoloběžce. Jelikož máme menší časovou rezervu, hledají kluci před nádražím kaštany, které si cpou do kapes a batohů. Vlakem jedeme do Nesovic, kde vyplňujeme čas, který nám zbývá, než dojede navazující autobus, slovními hrami a přesmyčkami. Přeplněný autobus nás veze až na zastávku Stupava samota, ze které vyrážíme přes celou Stupavu k zelené turistické stezce a k lesům, ve kterých se nachází hrad Cimburk. Po cestě hrajeme nálet, bomba, povodeň o čočky. Když začne cesta strmě stoupat, tak to někteří jedinci berou značně nelibě, nicméně po zdolání nejprudší části a osvěžení u první studánky jsou zase nachystaní pokračovat. Od studánky stoupáme ještě o kousek výš ke Kazatelně. Z té toho ale přes stromy není moc vidět a tak pokračujeme směr Cimburk. Kousek od Kozla si dáváme pauzu u druhé studánky a zjišťujeme, že Váša má bolavý kotník. Chůzi ale zvládá a tak se před námi krátí cesta o poslední metry, které nás dělí od Cimburku. Hrad sice není v úplně zachovalém stavu, ale i tak si kupujeme lístky a jdeme si ho prohlídnout. Největší zájem byl samozřejmě o kobku se zamřížovanou celou. Kluci po prohlídce nakupují suvenýry a nějaké pochutiny. Před odchodem si každý z nich ještě hladí vlčáky, patřící výletníkům, kteří nám sdělili, že dříve taky skautovali. Z Cimburka tedy vyrážíme směr Koryčany a vzhledem k vzdálenosti, bolestem nohou a Vášově kotníku, pospícháme. Jdeme přes Vršavu a poslední kilometr na zastávku všichni utíkáme. Na zastávce jsme sice včas, ale pak řidič nás náležitě objede, přičemž poté, co za ním utíkáme, nás nechá nastoupit v křižovatce. Autobus nás veze do Koryčan, kde přesedáme na vlak do Šlapanic. Máme zde zase chvilku volna, kterou zájemci vyplňují čtením pověstí o hradu Cimburku, které jsem jim na cestu vytisknul. Ve Šlapanicích se vracíme na Boudu chvilku před šestou hodinou, uklízíme a chvilku po šesté už není na Boudě žádný z účastníků výpravy.
Kloub
