V neděli jsme uspořádali první výpravu naší lachtaní družinky. Během týdne se střídalo pěkné počasí s tím nehezkým a tak jsme si všichni oddechli, když vysvitlo sluníčko.
Jak jsme psali, tak se také stalo a v 10 hodin jsme již na boudě měli 17 lachtanů připravených k odchodu. Jako poslední dorazil Korádo, vedoucí nás tygrů, který nám přišel pomoct a zároveň dohlédnout na to, že vše proběhne v pořádku, za což mu moc děkujeme. Každopádně jsme po krátkém úvodu a organizaci "pochodu" vyrazili směr Mariánské údolí.
Po prvotních zmatcích a adaptaci na počasí, protože bylo opravdu krásně, jsme nasadili slušné tempo a přes pauzu na pití v Bedřichovicích jsme se dostali do Podolí, kde se všichni nasvačili. Pokus o hru na slepou bábu vzal rychle za své, jelikož všichni chtěli být slepá bába, takže jsme se rozhodli pokračovat proti proudu Říčky a okolo Zukalova mlýna až za Eldorado, kde byl takzvaný cíl naší výpravy. Kolem půl druhé hodiny odpolední si na louce uprostřed Mariánského údolí všichni snědli své obědy z domova a odpočinuli si. Ovšem ne na dlouho, protože jen co se doobědvalo, byli všichni opět plní energie a začali pobíhat po louce. Po chvíli jsme zorganizovali nejoblíbenější hru v naší družince, mrazíka, kterou by tam děti nejraději hrály až do večera. Aby se příliš neunavily a zvládly cestu zpátky, tak jsme mrazíka ukončili, hodili batohy na záda a vyrazili zpátky.
Ještě než jsme opustili Mariánské údolí, zahlédli jsme čirou náhodou dvě paní na koních, což děti značně fascinovalo. Když kolem nás projížděly, všimly si jak se na ně malí skautící nadšeně dívají, sesedly z koní a dovolily dětem, aby si je pohladily. Chudáky koníky jsme zdrželi aspoň na pět minut. Cesta zpátky rychle ubíhala a tak jsme mohli zvolnit, více si užívat krajiny. Opět jsme na pauzu zastavili v Podolí, kde se dojedly poslední zbytky svačin, všichni se napili a s přihlédnutím na pár stížností na bolavé nohy jsme pokračovali do Bedřichovic. Tam jsme už věděli, že máme dost času, takže jsme si naposledy sedli a napili se. Ač unavení, tak stejně dlouho v klidu nevydrželi, takže jsme po chvíli vyšli na finální část naší cesty - konečně na boudu. Při posledních pár stech metrech, které jsou slušně do kopce, už všichni vypadali pěkně unavení. Velkým překvapením pro nás vedoucí bylo, že po pár minutách v klidu se děti opět rozutekly po základně. Kdo ví kde tu energii vzali.
Vzhledem k podcenění našich možností jsme zpět na boudě byli o dost dříve než bylo v plánu, ale jelikož se nám nechtělo tak povedenou akci zkracovat, tak jsme nechali děti vlastním aktivitám od malování po hru na policajty, pouze s mírným korigováním, aby se nikomu nic nestalo a krátce po šesté již odcházel poslední lachtan v doprovodu rodiče domů.
Věříme, že si všichni naši první společnou výpravu užili a doufáme, že nás ještě mnoho stejně povedených společných akcí čeká!
Za vedoucí lachtanů, Pepin.
