V pátek 30.9.2016 jsme se sešli na Boudě kolem půl sedmé v sestavě Kika, Barča, Kachle, Kristýnka, Sára, Jitka, Radim, Dejv, Lukyn, Nikola, Martin, Adam, Vojta, Sam, Davida, Křídlo a já. Zahráli jsme si schovku a už jsme se přesunuli k ohništi, kde se pod velením Dejva a dohledem Křídla rozdělal oheň. Opekli jsme si špekáčky, nacpali si břicha, zazpívali si s kytarou pár písniček a mohla začít stezka odvahy. Byla krátká, jen po zahradě, a tak ji všichni účastníci zvládli bez sebemenších problémů. Oheň dohasínal, blížila se jedenáctá hodina a únava byla veliká, a tak už jsme si jen vyčistili čeníšky a vlezli do teploučkých spacáků nahoru do Trojky. Ráno se děti vzbudily opravdu brzo – už před sedmou, zatímco vedoucí si radši ještě přispali. Kolem deváté pak přišla ještě Nikča s Elenkou, takže nás bylo dohromady 19. Trošku jsme pouklízeli, nasnídali se a vyrazili z Boudy směr Bedřichovice. Cestou jsme dobrodružně přelézali spadený kmen přes řeku (nebo spíš potok), abychom se dostali na její druhý břeh. V Bedřichovicích byla naše první zastávka, ani ne proto, že bychom si potřebovali odpočinout, jako spíš proto, že tam mají super anglický hřiště, na kterým jsme chvilku řádili a pak šlapali do Mariánského údolí. Další zastávku jsme udělali za Podolím u velké lípy, kde jsme se nasvačili a mohli vesele pokračovat dál. Šlapali jsme poměrně rychle, snad díky vidině zmrzliny, kterou jsme si měli dát v Eldorádu a za chvíli jsme tam opravdu byli. Obsadili jsme lavečku a děcka se rozutekli na atrakce a pro nanuky. Chvíli jsme pobyli na Eldorádu a potom jsme se ještě přesunuli o kus dál ke Kadlecáku. Tam naše skupina zabrala čtvrtinu louky a odpočívali jsme. Holky – jako ty klidnější si malovaly, a kluci hráli na honěnou. Když nastal čas, zvedli jsme se a vyrazili zpět na zastávku autobusu. Cestou se od nás odpojil Lukáš a pak i Sára, takže nás bylo zase jen 17. Chvíli jsme počkali na zastávce a už nám jel náš autobus do Šlapanic. Naštěstí tam jel hodný pan řidič, takže se ani moc nezlobil, že po něm chceme 14 zlevněných jízdenek na dvě zóny. A tak jsme zdárně dojeli zpět do Šlapanic na Riegrovu, odtud nás čekala už jen krátká cesta do skautu, kde už pomalu čekali rodiče. Rozloučili jsme se a výpravě byl konec. Byla to skvělá akce, naštěstí nám vyšlo i krásný počasí, takže jsme si to fakt užili. Napsala Kiki