Když už se páteční oddílovka chýlila ke konci a většina skautíků se pomalu s plnými břichy odebrala domů, na Boudě zůstalo patnáctičlenné zdravé jádro, které se chystalo další den, v sobotu 25.4.2015, zdolat nejvyšší vrchol Beskyd, Lysou horu. Toto osazenstvo tvořila část Koule, několik Draků a Netopýrů. Každý se na náročnou sobotu připravoval jiným způsobem. Zkušení karbaníci Draci s Netopýry se pustili do Bangu, Koule se šla projít po okolí a Tom se nejspíš rozhodl strávit večer meditací u ohně.   A je tu sobota. Ve čtyři hodiny nás budí Jura s tím, že za dvacet minut odjíždí troleják. Rychle jsme se oblíkli, někteří z nás si dokonce před odchodem ještě poctivě vyčistili zuby a přesunuli jsme se na Kalvodovu. Cesta trolejbusem proběhla v klidu, všichni ještě napůl spali. Po příjezdu do Brna nastal první bojový úkol. Vybrat peníze na vlak. To bylo trochu komplikovanější, než jsme čekali, nakonec jsme se ale dopočítali, a mohli jsme se po vzoru brněnských bezdomovců pohodlně uvelebit na podlaze Hlavního nádraží a v klidu se nasnídat. Za chvíli jsme už nastoupili do autobusu směr Hulín a snažili se ještě usnout, což se ne každému povedlo. V Hulíně jsme přestoupili na vlak do Ostravy, který byl mnohem pohodlnější, a dále jsme jeli vlakem do Frýdlantu. Postupně se přidávalo víc a víc skautů z celé republiky. Výstup na Ivančenu, kde je mohyla skautů popravených za druhé světové války, je totiž tradiční akce, které se ale náš oddíl účastní poprvé. Netopýři tu ale naštěstí už byli, a tak se vedeni Čakynem vydáváme na Lysou horu. Počasí se nám rozhodně vydařilo, sluníčko pálilo, až nás spálilo, možná bylo až moc horko, takže jsme s radostí uvítali místy neroztátý sníh, kterým jsme se mohli chladit. Ti, kteří nasadili tempo, stihli nahoře na Ivančeně i úvodní přivítání. My ne, ale to nám nevadilo, nám stačilo, že nás tam přivítal Uzel s Vojtou. Po krátké pauze a zaplněním žaludků jsme se rozhodli, že budeme pokračovat až na samotný vrchol Lysé hory. Výstup byl náročný, ale ten výhled nahoře stál za to. Až jsme se dostatečně pokochali, nabrali síly a nakoupili v bufetu, začali jsme se po zasněžených cestách klouzat dolů. Rozloučili jsme se s půlkou Uzlovic rodiny a zamířili zpátky do Ostravice na vlak. Ve všech dopravních prostředcích jsme si zaslouženě užívali, že si po celém dnu konečně můžeme odpočinout. V devět večer jsme dorazili do Brna, kde se podolská sekce oddělila a pokračovala po vlastní ose. Zbytek se vrátil na Boudu a po zběžném úklidu se rozešel po domovech dohnat spánkový deficit minulé noci. Akce se rozhodně vydařila, příští rok jedeme znova :-). Napsala Babů