Jste zde: Úvod » Nezařazené » Veverčí výprava na Ditrich

  • Veverčí výprava na Ditrich


    288 přečtení

    10.4.2017

    31.3. – 2.4. 2017

    Poslední březnový den, který podle venkovní teploty vypadal spíš jako začátek léta, jsme se v devítičlenné sestavě (Tefi, Míša, Alikus, Hrozča, Keho, Anička, Šárka, Hihňa a já) sešly na konečné trolejbusu ve Šlapanicích.  Z okýnka jsme zamávaly rodičům a vytoužená a dlouho očekávaná výprava na Ditrich mohla konečně začít!

    Na hlavním nádraží jsme přesedly na vlak do Blanska, v Blansku jsme přestoupily na autobus. „Příjemnějšího“ řidiče jsme určitě vychytat nemohly, naštěstí ale nakonec představu devíti krosen ve svém autobuse skousl a dovezl nás zdárně až na zastávku Holštejn, rozcestí. Odtud už to bylo jen pouhých pár set metrů na jeskyňářskou základnu. Poodemykaly jsme všechny visací i nevisací zámky, rozložily si spaní nahoře v podkroví a utíkaly jsme si ještě užít večerního sluníčka. Po setmění jsme si zahrály hru Na upíry, hlavní výpravový otloukánek Tefi to poprvé, chuděra, schytala do zubů, ale i přesto hra sklidila velký úspěch. Potom už jsme se rozdělily na dvě půlky, část holek šla klábosit do podkroví, druhá část hrála Fazole. A jak už to bývá zvykem, čím víc hodin je, tím víc energie Veveřice mají, a proto jsme s Hihňou považovaly za velký úspěch, že jsme je vůbec zvládly všechny zahnat do spacáků.

    Druhý den ráno na nás ale čekalo krásné probuzení. Holky zatopily v kamnech, nachystaly buchty k snídani, a dokonce i uvařily čaj. Po snídani jsme vyrazily na skály stavět pevnosti, Alikus s Hrozčou, Aničkou a Šárkou postavily skvělý bunkr i s komínem, Míša s Tefi a Keho zase hlídkovou věž s anténou a televizí.

    Na oběd jsme si uvařily těstoviny s pestem/omáčkou/kečupem dle chuti, po obědě se holky pustily do velice originální zábavy (nesmím říct do jaké, to bych se z příští schůzky asi nevrátila živá 😀 ) Vysvětlily jsme pravidla kartáčkového (pro nás brčkového) vraha a vyrazily jsme směr Holštejn.    Hned po pár minutách jsme narazily na první jeskyni – Starou Rasovnu. Dole mezi skalami bylo chladno, dokonce jsme našly ještě zbytky sněhu a pár rampouchů. Tři odvážlivkyně, Tefi, Hrozča a Alikus, se vydaly na dobrodružnou cestu plazivkou. Tefi s Hrozčou chtěly jeskyni prolézt skrz, bohužel se ale chodba zúžila natolik, že ani dvě hubeňoury neprolezly. Dál jsme pokračovaly k jeskyni Nová Rasovna, kterou jsme ale nenašly. Místo toho jsme si užívaly adrenalinu ve skalách, přecházely jsme řeku po kládě, některé atletky přes ni i skákaly, bohužel většinou s přistáním napůl ve vodě. Potok nám také posloužil k umytí nohou, dlouho se ale v ještě pořád dost ledové vodě vydržet nedalo. Potom už jsme nasadily botky  a vyšláply si kopec na zříceninu hradu Holštejn. Část našeho osazenstva se pustila na průzkum okolí   a po půl hodině se v domnění, že jsme jim utekly, vydala směrem k vesnici. Naštěstí byly holky dostatečně hlasité na to, abychom je zaslechly a zavolaly si je zpátky. Nahoře na vyhlídce jsme udělaly společnou fotku a seběhly jsme dolů pod kopec, do jeskyně Hladomorna. Po dostatečném prozkoumání jsme si to už mohli zamířit do vesnice do hospůdky na zmrzlinu a trampolínu.

    Po návratu na Ditrich jsme rozdělaly oheň, zazpívaly si pár písniček, opekly špekáčky, hermelíny, jablíčka a topinky. Na chvíli se za námi stavil jeskyňář, který šel vrátit  klíče od jeskyně. Mluvil na nás maďarsky (asi aprílový vtípek) a holky mu říkaly Pan Permoník. Když odešel, hrozně se divily tomu, že permoník není skřítek, ale úplně normální chlap. Mezitím se ale pořádně setmělo a mohla vypuknout stezka odvahy. Tentokrát měly Veverky za úkol projít po tmě celý dům až nahoru na půdu, tam se podepsat a jít zase zpátky. Nejstrašidelnější místnost byla námi zvaná „kostymérna“, místnost, kde visela spousta jeskyňářských mundůrů, lan a háků, která popravdě celkem děsila i mě.

    Stezku úspěšně absolvovalo pět statečných, a to: Míša, Keho, Anička, Hrozča  a Tefi. Ještě chvíli jsme poseděly u ohýnku a zanedlouho jsme šly na kutě.

    V neděli jsme celkem dlouho vyspávaly, nasnídaly jsme se buchet a pustily se do balení a uklízení. Šlo to hladce, a tak nám ještě zbyla spousta času na pořádný svačinooběd a hutututu, kde to Tefi už zase několikrát schytala do zubů.  Pobraly jsme batohy, pozamykaly jsme a vyrazily na zastávku, kde jsme ještě měly prostor na to zahrát si kočku a myš.  Nasedly jsme do autobusu, tentokrát bez problémů. V Blansku jsme přestoupily na vlak, v Brně na trolejbus. Aby nebyla nuda, Keho v trolejbusu zjistila, že nemá peněženku. Naštěstí to ale zvládla vyřešit, koupila si u řidiče jízdenku a žádný revizor nás nechytil.

    Za chvíli jsme už byly ve Šlapanicích a plné dojmů jsme se rozešly do svých domovů.

    Výprava byla skvělá, příští rok Ditrich určitě nesmí chybět!

    Napsala Babů