Původní plán naší oddílovky se datuje k sobotnímu večeru kdy s Uzlem a Lenkou před mysliveckou chatou a pálíme nálety. Má původní představa, že litr benzinu bude stačit se jeví jako lichá a tak sklápím uši a rozdělávám oheň tradičnějším způsobem. Stavuje se Paťa, Valča a Klárka, které nám pomáhají odtahat druhou hromadu k ohni. Zvláštní dík patří také Lenčině Passatu 4x4, který nám tahání vydatně usnadňuje . Během opíkání kuřete pak dáváme hlavy dohromady a ladíme plány na pondělní oddílovku. Počasí vypadá dobře a tak se rozhodujeme, že naši oddílovku dáme na kolech.
V pondělí se setkáváme klasicky v 17:00. Dáváme bodovačku, pokřik a skáčeme na kola. Ještě si dovolím se pozastavit nad Liščím pokřikem, který se čím dál tím více minimalizuje. Pokud to tak půjde i nadále dopracujeme se k tomu, že Lišky při nástupu z plna hrdla zakřičí pouhé „----------„
Vše jde hladce. Drobný zadrhel přichází v Drážkách, kde bychom měli počkat na Olivy. Jedna skupina pod mým vedením nečeká a jede dál. Druhá skupina čeká, ale po chvilce odjíždí taky. Voláme s Uzlem a zjišťujeme, že nám chybí 3 členové. Uzel se tedy otáčí a jede zpátky do Drážek, kde Olivy vyzvedává. Poučení pro příště - 1) Klepetova paměť má značné mezery a není dobré se na ni spoléhat. 2) Olivy budou raději jezdit na čas :-) Po polní cestě pokračujeme k přehradě a až na 2 spadlé řetězy to jede bez zádrhelů. U přehrady nám dává Janča se Zuzkou nalejvárnu stran bezpečnosti u vody a ve vodě. Po krátké přednášce skáčou Vojta s Davkou a Tobákem do plavek a za úžasu a fandění všech ostatních se hrdinně vrhají do běsnících vln Větřkovické přehrady. Ok, tady jsem si to trochu přibarvil pro větší čtivost. Realita byla taková, že běsnící vlny měly tak 1-2cm, v extrémech i 3. Ostatní prostě jen koukali nebo si dělali svoje. Dáváme přestávku během které Lišky plánují výpravu a Kocouři soutěží o nejlepší žabku nebo okukují chcíplé ryby. Po pauze sedáme na kola a pokračujeme po břehu přehrady směrem k Fojtovým vrchům. Vyškrábat se na Fojťáky není úplně zadara. Kopeček po polní cestě a k tomu dost prudký. Když se postavíš a nepohlídáš zadní kolo, tak ti začne prokluzovat. Je to celkem dřina. Nejlépe a nejrychleji to zvládám já s Olivou. V mém případě to nelze přičítat nabušené fyzičce, ale mé lenosti a Olivovu elektrokolu. Prostě se Olivy chytám za batoh a nechávám se táhnout (PS. Dík! Za odměnu ti dobiju baterku :-)) U zvoničky se dělíme na dvě skupiny a frčíme dolů cestou necestou polem nepolem. Prudší strana kopce už je výživnější a tak patří respekt všem, kteří to, jak se v bajkové hantýrce říká, „poslali“. Pokračujeme na pumptrack, kde si dáváme pár koleček. Některým už to fakt hezky pumpuje a tak nemají problém dát celé kolo bez šlapání. Radost pohledět. Po chvíli to balíme a ve zdraví se rozprcháváme domů. Díky za super oddílovku a těším se zase příště.
Klepeto
