Je tady konec září a s ním přichází i naše první výprava, která je spojená se skládáním slibů. V pátek ráno čuju, že to dnes bude výživnější páč slovy klasika chči….. no, prostě furt prší. Předpověď na večer sice vypadá slibně, ale realita je trochu jinde.
Kolem 17:30 se balím a i počasí je klidnější. Vím, že nás sice čeká pár set metrů mokrou loukou, ale nezoufám, jelikož jsem na to dobře připraven. Skoro… Můj původní plán obout goretexky se mi hroutí ve chvíli, kdy zjišťuju, že si hoví v botníku v Praze. No co, přecházím na plán B a beru lehké trailové boty do kterých sice nateče hned, ale stejně tak rychle to vyteče i ven. Hlavní je mít nohy v suchu, ale když se to vezme kolem a kolem jsou i důležitější věci.
Kolem 18.h se sjíždíme na Bosni v počtu 5 kocourů, 14 lišek + já, Uzel a Lenka. Vyrážíme směrem k větřkovskému lomu a stejně jako loni dáváme na louce pod lesem dvě kola vlajkované. Není to úplně zadara, protože louka je fest mokrá a parádně klouže. Nemluvě o tom, že už se začíná smrákat a je těžší rozlišit kdo je kdo. Vlajku získává v obou kolech modrý tým.
Balíme věci a pochodujeme dále. Cesta do kopce stojí za to. Země je mokrá a tvoří se zrádné klouzavé blátičko. Hlavně ve strmějších pasážích je to znát, když někteří prakticky jen hrabou na místě :-) Občas je potřeba přepnout na 4x4 a za pomoci rukou už to trochu jde.
Za nějakých 20 minut přicházíme do lomu. Sbíráme dřevo na oheň a převlékáme se do krojů. Zapálení slavnostního ohně se ujímám já. Naštěstí máme dost březovky takže i přes mokré dřevo se mi oheň daří zapálit na druhou sirku (když pominu fakt, že jsem raději škrtal 3 najednou).
Sliby skládají Pája a Fanda z Lišek + Tonča z Kocourů. Kriketa, který měl slibovat taky bohužel zůstal ležet doma s teplotou a bolením v krku. Na slibech je vzácné i to, že dokážeme být zticha, což se stává málokdy.
Po slibech děláme z ohně slavnostního oheň užitkový. Opíkáme špekáčky a sýry a uzel rozjíždí lomový jukebox a písničky na přání. Po 9.h pomalu balíme, hasíme oheň a vydáváme se na cestu zpátky. Trochu jsem počítal, že uklouzané pasáže, které nám dělaly problémy cestou nahoru budou ještě uklouzanější a polovina z nás si je dá dolů po zadku, ale překvapivě to zvládají téměř všichni bez pádu. Na louce zhasínáme čelovky, chytáme se za ruce a vytváříme hada ve kterém se musíme dostat až dolů. Pravidla jsou jednoduchá. Nesmíme se rozpojit a kdo promluví tak stojí a klikuje. Začátek nám moc nejde protože pořád někdo kecá, ale klikování má tu výhodu, že se provinilci brzy unaví a pak už jsou raději zticha :-)
No a to je k výpravě vše. Tak díky, čau a zase příště.
