Na jedné z pravidelných schůzek družiny Vlků na dotaz, kam bychom mohl vyrazit na výpravu, zazněla zajímavá odpověď. Ondra totiž projevil zájem vydat se do západních Čech.
Ta myšlenka se mi zalíbila a po krátkém přemýšlení jsem řekl, že bychom se mohli vypravit do Mariánských Lázní, kde žije a skautuje kamarád Soptík. Borci souhlasili a tak se začal psát příběh na jehož konci bylo na třináct hodin cestování, zdolání nejvyššího vrcholu Slavkovského lesa, desítky nakoupených lázeňských oplatků a spousta dalšího.
Výpravu jsme zahájili ve čtvrtek 16. listopadu v 19 hodin v Nové Boudě, kde zrovna končila družinová schůzka Sršňů. Navečeřeli jsme se, počkali na později příchozí a po skončení rady mladších jsme se přesunuli do podkroví Staré a Nové Boudy. Nažhavili jsme počítač a dataprojektor a promítali si fotky z akcí družiny Vlků. A že za těch devět let bylo na co vzpomínat! Po zkouknutí fotek jsme si ještě pustili film z tábora 2018. To jsme ještě tábořili v Balinském údolí u Oslavice. Pro pamětníky, celotáborovou hrou byl tehdy Nekonečný příběh. Usínáme okolo jedenácté.
Krátce před druhou hodinou v noci nás probouzí zvuk budíku. Rychle se balíme, pácháme hygienu a vyrážíme na konečnou trolejbusu na rozjezd. Před námi je šest a půl hodin dlouhá cesta. V Brně přesedáme na vlak, který z hlavního nádraží odjíždí ve 3:10. Po cestě do Prahy se všichni alespoň na chvíli prospíme. Do Prahy přijíždíme krátce po šesté. Při čekání na Západní expres snídáme. V 6:43 odjíždíme směr místo určení. Po cestě si dobíjíme telefony, je tady i připojení na Wi-Fi, stejně jako možnost koupit si třeba teplý nápoj nebo chlazené pití. Po deváté hodině přijíždíme do Mariánských Lázní, kde na nás už čeká Soptík. Vede nás od vlakového nádraží k našemu ubytování v blízkosti mariánskolázeňské pošty. Odkládáme si krosny, doplňujeme pití a bereme menší batohy. Vyrážíme na prohlídku Mariánek. Soptík nám popisuje místní historii, ukazuje pamětihodnosti a specifika tohoto západočeského města. To, čím se Mariánské Lázně proslavily, byly léčivé prameny, na které také my narážíme. Ochutnáváme Alexandřin pramen, Křížový pramen, Rudolfův pramen, během našeho pobytu pak taky Lesní pramen. Vidíme bronzové sochy Františka Josefa I. a Eduarda VII., které odkazují na jejich setkání v Mariánských Lázních v roce 1904. Míjíme místo někdejší židovské synagogy, která byla zničena během Křišťálové noci v roce 1938. V turistickém informačním centru nakupujeme drobné suvenýry, včetně turistických známek. Na kolonádě Maxima Gorkého nám Soptík popisuje nástropní fresky z konce sedmdesátých let XX. století. Přemýšlím, kde jinde je možné na precizně vytvořené fresce vidět kosmonauty…
Naše další cesta vede do místního muzea. Paní průvodkyně nám pouští film o historii města. Ještě na konci osmnáctého století byly všude kolem bažiny, na mapách byste Mariánské Lázně hledali marně. Na počátku prudkého vzestupu města stálo vědecké zkoumání zdejších léčivých pramenů doktorem Josefem Nehrem. Devatenácté století přineslo Mariánským Lázním nebývalý vzestup. Z bažinatého místa se postupně stává západočeská perla, která je s okolním světem spojena železnicí, na ozdravnou kůru sem míří lidé z monarchie i z okolí. To vše a mnoho dalšího se z povedeně natočeného filmu dozvídáme. Soptík, který dříve v muzeu pracoval, nám potom popisuje další zajímavosti z historie města i zdejší oblasti, tzv. Egerlandska.
Na programu je dále prohlídka interiéru blízkého kostela a dalších pamětihodností. Našemu vlídnému průvodci omlouvám sebe i kluky, všichni jsme po cestě a vlivem spánkového deficitu unavení a potřebujeme si odpočinout. Proto navrhuji zamířit rovnou do Kauflandu, kde nakoupíme jídlo na páteční večeři a celý další den. Po cestě nám Soptík ukazuje zdejší anglikánský kostel, který byl postaven pro častého návštěvníka lázní, anglického krále Eduarda VII. Ukazuje nám honosné domy, které během lázeňské sezóny sloužily jako hotely. Před Kauflandem se od nás Soptík odděluje. Nakupujeme a vydáváme se zpátky na naše ubytování. Pavel po příchodu usedá za klavír a skvěle, mj., interpretuje Chopina, jednoho z mnoha hostů Mariánských Lázní. Po vyřešení problému s indukcí pozdně obědváme. Jíme párky, lovečák s chlebem a kdo má, dojídá zbytky. Zbytek dne využíváme na relax, ti s větší mírou energie vaří rizoto. Já usinám bezkonkurenčně nejdřív, takže prospím i večeři. Kluci jsou ale tak hodní, že mi rizoto nechají na druhý den … jedna z mnoha výhod, když vedete rovery 😊
Ráno vstáváme kolem sedmé. Snídáme corn flakes s mlékem a balíme se na celodenní výlet. V plánu máme absolvovat výšlap, který jsme si naplánovali na jedné z družinových schůzek a spolu s tím pokořit nejvyšší vrchol Slavskovského lesa. Celodenní výšlap zahajujeme na rozhledně, abychom se podívali na Mariánské Lázně z jiné perspektivy. Turistické značky a zdařilý průvodce Štěpán nás potom vedou kolem městského divadla a přes Lesní pramen. Následuje cesta na 983 m. n. m. ležící Lesný, nejvyšší bod Slavkovského lesa. Vrchol zdoláváme krátce po druhé hodině odpoledne. Obědváme chleba s paštikou, k tomu přikusujeme lovečák, vysočinu nebo sýr. Exhibicionisté Ondra Jakubec a Pavel nám předvádějí, že i při teplotě -1 ° C zvládnou být bez trička. Zato Oliver vypadá, že mu brzy umrznou konečky prstů i přesto, že má jako jeden z mála rukavice. Zapisujeme naši návštěvu do místního deníku a znovu se vydáváme na cestu. Nejdeme stejnou cestou, ale míříme do Lázní Kynžvart, odkud jedeme zpět do Mariánek vlakem. Přijíždíme před čtvrtou, z vlakového nádraží jdeme koupit vyhlášený suvenýr, tradiční mariánskolázeňské oplatky. V prodejně opatků, která je současně i kavárnou, někteří neodolají a koupí si ohřívaný lískooříškový oplatek. Po občerstvení a nákupu vyrážíme na naše ubytování. Vaříme večeři, druhou várku rizota a uklízíme. Před půl osmou přichází Soptík. Povídáme si o zážitcích uplynulého dne, hlavně o výstupu na Lesný, který nám Soptík doporučil. Po osmé večer předáváme klíče, děkujeme našemu skvělému průvodci za vše a vyrážíme na vlak. Před devátou odjíždíme směr Praha. Krátce po půlnoci, v neděli 19. listopadu, nás potom vlak EC Jiří Bouda veze zpátky do Brna. Ve tři hodiny odjíždíme rozjezdem do Šlapanic, kde se stiskem levice loučíme.
Byla to podařená výprava, velký dík patří jak našemu skvělému průvodci Soptíkovi, tak všem, kdo se jí zúčastnili, Dominikovi, Ondrovi Jakubcovi, Ondrovi Pasekovi, Pavlovi, Oliverovi, Davidovi, Štěpánovi. Díky, borci!
Zapsal Petr
