Měla proběhnout už v květnu, ale protože covi kosil, na co narazil, museli jsme termín přeložit. Zvolili jsme první říjnový víkend a jen doufali, zda nás alarmisti zase nezavřou doma a nebudeme hledat nějaký termín v roce 2050…
Dost srandiček – akce nakonec proběhla a pokud mohu za sebe hodnotit, zapsala se jako suprová.
Vyrazili jsme v pátek odpoledne od Myslivecké chaty v počtu 13 Lišek (Maruška, Valča, Zuzka, Janča, Lucka, Klárka, Kuba, Sojka, Filda, Vojta, Puffy, Barča, Ondra), Lenka s Martinem a moje maličkost. Na Ditrich jsme přijeli ještě před setměním, Číra nám ukázal co kde a jak, ubytovali se a vyrazili na průzkum okolí. Po červené nahoru k Holštejnu, cestou jsme mrkli ke Staré Rasovně s malým průzkumem děr, dále kolem ponoru Nové Rasovny a nahoru na Lidomornu. Tam jsme poprvé (a naštěstí naposledy) vytáhli lékárničku, neb Filda v praxi ověřoval kluzkost mokrých vápencových šutrů 😊 Vrátili jsme se stejnou cestou zpět, na základně jeskyňářů dali večeři, po ní 3 kola Hágena, a přečetli si 3 slibované příběhy z Ameriky o Hágenovi. Poté jsme usli.
V sobotu nás probudilo luxusní teplé počasí, přesto jsme zatopili v kamnech, abychom uvařili čaj, dali si rohlíky s marmeládou, převlékli se do jeskyňářského a vyrazili na první průzkum – tím byla jeskyně Michálka, dříve sklad vojenského materiálu a později zrací prostor pro sýry. Zahřáli jsme motor na provozní teplotu (ono plazení v úzkých prostorách opravdu zahřeje 😊) a popošli k další jeskyni, Vymodlené. Odemčeli jsme plechová vrata a vešli nejprve do levé části, která byla poseta krásnou krápníkovou výzdobou, strop pokrývala tenká dlouhá brčka, dokonce tam byl i mohutný stalagmit (krápník zespodu nahoru). Pravá část byla spíš dlouhá chodba, ale i tak jsme si to užili. Janča dokonce překonala strach z pavouků, kterých bylo nad vstupem tak 50 😊 Návrat na základnu, občerstvovací pauza a repete červené značky směr Holštejn. Cestou jsme ještě omrkli propadání Bílé Vody a zříceninu hradu Holštejn. No, a protože Lidomornu jsme včera nedokončili, tak dnes ano. Zase zpět na základnu, lehké občerstvení a přesun do lomu Velká Dohoda. Tam jsme se rozdělili na 2 skupinky, jedna šla se mnou do 6metrové propasti a druhá s Lenkou na lanové překážky v lanovém centru, poté jsme se prostřídali, děcka v bufetu doplnily rychlé cukry a tuky, a poslední jeskyní sobotního dne byla j. Horizont, v zadní části lomu. Zpět na základně jsme byli v podvečer. Než Lenka s Martinem připravili těstoviny s pestem a tuňákem, stihli jsme u ohniště dát 3 kola mafie, která ve 100 % zvítězila. Po večeři měli slušní občané ještě příležitost provar napravit, tak stáhli skóre na 4:2 pro mafii 😊 Večer v podkroví pokračovaly písničky na přání a další příběhy o Hágenovi. O půl jedenácté bylo ticho jak v kostele 😊
Neděle byla ráno zatažená s pár kapkami deště, ale žádné drama. Po snídani jsme sbalili všechny věci, rozdělili se na skupinky, uklidili chajdu a přesunuli se do střední části krasu, k jeskyni Býčí skála. Tam nás jeskyňářský nestor Franci provedl 2. nejdelším jeskynním systémem v ČR. Pecka. Prověřili jsme životnost čelovek, většina uspěla, některé ale po desítkách minut začaly skomírat. Cestou do Velké síně jsme měli možnost prolézt některé odbočky/plazivky a prozkoumat chodby, které mizely ve tmě. Končili jsme ve chvíli, kdy Jedovnický potok už zabíral plnou šíři chodby a bez gumáků bychom už dál suchou nohou neprošli. Takže vracečka zpátky, cestou jsme ještě dali jednu pěknou bahnitou odbočku a vylezli jsme zpět ven. V potoku jsme umyli co bylo třeba, u základny Býčiny dali oběd (co dům dal) a vydali se na cestu domů.
Myslím, že si Lišáci a Lišky sáhli na svoje dno a rozšířili svoji komfortní zónu 😊 Podle pozitivních ohlasů jsme tu nebyli naposledy, čekají nás další místa k objevování a prozkoumávání 😊
Uzel
