Máme tady další report ze společné výpravy Lišek a Kocourů. Jaké to bylo? Proč má Schofka díru na nových kalhotech? Kdo z Kocourů aspiruje na titul dvorního kaskadéra? Které Lišky dobrovolně obětují pohodlí matrace a jdou raději spát ven? Co nám řekl mlok, kterého jsme potkali?
Začalo to odjezdem v pátek odpoledne z Hukvald. Lehce po půl čtvrté odjíždíme autobusem s trochu nevrlým řidičem do Kozlovic. Jako první vystupuju já s Kocoury, jelikož přesedáme na další spoje a jedeme až do Kunčic. Lišky jedou o pár zastávek dál a čeká je pochod s plnou polní až k chatě. S Kocoury nasedám na další spoj. V momentě, kdy mi řidič řekne, že u železniční stanice nestojí odjíždí autobus co stojí za námi a kterým jsme původně chtěli jet. No co…. přecházíme na plán B. Vystoupíme jinde a skočíme na jiný spoj, který nás dopraví k vlaku. Když onen spoj tak tak dobíháme zakopává Schofka o obrubník a chytá zajíce… Dle očekávání ho nechytila a odneslo to čelo, koleno a její nové kalhoty. Po chvíli to rozdýchává a vše je zas v pohodě. Zbytek cesty už jde hladce a nic moc zajímavého se neudálo. Na chatě cca hodinku čekáme na Lišky a mezitím chystáme dřevo na oheň. Večer pak opíkačka, kytara a maják. Někteří jdou spát ven pod střechu. Širák se nehodí, jelikož očekáváme déšť.
Sobotu rozjíždíme rozcvičkou během které potkáváme 1. mloka a pokračujeme snídaní. Po snídani se dáváme na výpravu. Cestou potkáváme další 3 mloky. Jednoho z nich pojmenováváme Mirek a sledujeme jak se škrábe do celkem slušného svahu. Musí se nechat, že na to, jak působí mlok neohrabaně, je celkem slušným lezcem. Koukáme na chov daňků a zasypanou starou štolu, kde se dříve těžila železná ruda. Dáváme šiškovou bitvu a jelikož jsme už všichni utahaní tak hurá zpět do chaty na oběd. Sice je lehce pod mrakem a sem tam poprchává, ale teplota je parádní, takže se po jídle vydáváme koupat. Voda je super a na koupání akorát. To, že už je červen mi došlo až v momentě, kdy jsem do ní vlezl. U vody trávíme zhruba hodinku a dělíme družiny na 3 týmy po 5 lidech. Mají za úkol oběhnout Kunčice, zjistit co nejvíce všemožných informací a dorazit na určené místo. A neztratit se… Setkání máme u místní zajímavosti - dřevěného kostelíku, který nechal v r. 1931 dovézt z Ukrajiny místní mecenáš Eduard Šebela. Nakonec dorazí všichni. Kvalita i kvantita nasbíraných informací je různá a to se zohlední i v bodování. Míříme zpátky na chatu, kde opět rozděláváme oheň a ohříváme guláš na večeři. Když je hlad, tak je i guláš dobrý. Pak všichni řádně nacpaní pauzírujeme u ohně a kytary, na houpačkách a různě jinde. Po chvíli přijde/přikulhá Rajská s tím, že trefil kolenem kámen. Myslím, že titul dvorního kaskadéra už má nadosah. Co to vlastně je? Je to někdo, koho musí mít každá skautská družina. Někdo, komu se různé úrazy apod. nevyhýbají, ale spíše je přitahuje. Dvorní kaskadér je pak specifický v tom, že se vždy po chvíli otřepe, utře krev z loktů a nehledě na bolí/nebolí se zapojuje do dalších aktivit. Zdá se, že my už toho svého máme. I když se musí nechat, že má pár zdatných konkurentů. Před spaním dáváme ještě pár kol městečka Palerma a pak vyčistit zuby, přečíst pár příběhů z jestřábe vypravuj a spát. Pršet už nemá tak se k venkovnímu spaní přidává i pár kocourů a Valča, Klárka, Maruška z Lišek, které venku spaly i předchozí večer. Holky se toho nebojí a jdou spát rovnou do lesa. Řeči o medvědech a příběh z knížky, kde byli vlci na ně neměly žádný efekt :-)
V neděli po snídani se pouštíme do úklidu. Dáváme pár her a jelikož jde všechno jako po másle tak se stíháme před odjezdem ještě vykoupat v požární nádrži. Cestou domů šlo vše dle plánu. Navíc jsme z Kunčic do F-M jeli zadarmo. Zde patří díky Českým drahám. V Kunčicích nebylo kde koupit jízdenku a než se k nám dostala průvodčí, už jsme byli venku. Když už něco nefunguje nemusí to být vždy ke škodě :-)
Jo a co říkal ten mlok, co jsem zmiňoval v úvodu? Mloci toho moc nenakecaj, takže nic, ale pokud jste dočetli až sem lze to považovat za dobrý „clickbait“.
Klepeto
