Opět na mě padl onen milý úkol sesmolit pár řádek k dnešní společné výpravě. Tentokrát máme v plánu hopnout na bus a zamířit do nedaleké Kopřivnice. Vyšlápnout si na Bezručovu vyhlídku, Šostýn, opéct špekáček a tak. Vše plánuje Uzel s Lenkou, což velice kvituju, jelikož mě nějak nechtějí opustit pracovní povinnosti a naopak se kupí víc a víc. Takže velké díky!
Sraz dáváme v 9.45 na zastávce u rybníka v Drážkách. Já se mezi sprchou a snídaní dostávám do nějaké zvláštní časové kapsy, kde čas plyne nějak zrychleně takže vyrážím pozdě a vím, že na čas to nestihnu. Uvažuju, jestli nevzít auto a nenechat ho pod kopcem. Nebuď srab, říkám si. Trocha běhu po ránu ti prospěje. Hážu tedy na záda batoh a běžím, ať to zpoždění minimalizuju. Moc mi to nejde, jelikož jsem snídani vzal opravdu poctivě. Sotva se však stačím zadýchat staví mi cestou Radim Poruba, který veze Kubu a Radima na výpravu. Takže Radimovi taky patří velký dík. Ušetřil mi zpocené tričko a hlavně pohyb, do kterého se mi po vydatné snídani zrovna dvakrát nechtělo :-).
Naskáčeme do autobusu, kterým jedeme z Hukvald jen my a za 15 minut jsme na místě. Cestou ještě vymýšlíme, do které cukrárny se stavíme nazpátek. Vystoupíme z autobusu a dáváme se na pochod směr Bezručova vyhlídka. Ať nám to trochu ubíhá vykopáváme první hry. Co bezpochyby slaví úspěch je abeceda. Cestou musíme najít věci začínající na a,b,c a tak podobně až do z. Nejvíce perlí Valča, Zuzka a Janča z Lišek. Některé výtvory zasloužily body minimálně za kreativitu a pobavení ostatních :-)
Přicházíme k Bezručově vyhlídce, kde si někteří vyšlápnou těch 45 schodů nahoru a ti línější, jako třeba já, si vystačí s výhledem pod vyhlídkou. Je sice trochu zarostlý, ale ono stejně není moc na co koukat (doufám, že jsem se teď nedotknul žádného Kopřivničáka) :-) A aby těch vyhlídek nebylo málo vydáváme se ještě na Raškovu vyhlídku, kterou máme zhruba 30min chůze. Tam už se podívat jdu :-). Z vyhlídky míříme na zříceninu hradu Šostýn, o kterém jsem si ještě zpětně musel něco najít. Je to fakt zřícenina a z původního hradu už toho moc nezbývá. Není se čemu divit. Dozvídám se, že hrad je od 15. století opuštěný a zpočátku 19. století tomu ještě pomáhá jeden z kopřivnických podnikatelů, který hrad používal coby zdroj stavebního materiálu pro svůj provoz. Rozděláváme oheň, opékáme špekáčky, hermelíny, chleba a jiné dobroty. Všichni už máme pěkný hlad, takže to do nás hezky padá. Když se posilníme dáváme soutěž v hodu slušně těžkým kamenem. Docela se divím, že některým to lítá pěkně daleko. Uzlovi to pak ulítne až tak, že přehodí zídku, která pro ostatní turisty představovala dostatečnou ochranu. Doposud…. Hasíme oheň, balíme a vydáváme se na cestu. Já pro jistotu na mokrém kořínku hážu lištu, ať ostatním ukážu, že to klouže a měli by dávat pozor. Pád brzdím zadkem a probíhá to docela bezbolestně. Jen to trochu schytal můj bodovací blok, který mi vyletěl z ruky a končí o dobrých 20m níže.
Začínáme být docela utahaní, ale vidina cukrárny se zdá být docela fajn motivací. Z lesa to máme možná poslední kilometr. Já už se těším taky, takže ostatním toleruju zábavu, která spočívá ve vylepšování mého zjevu a oblečení otrhanými květy pampelišek. Teď už jen zmrzlina, ledový čaj, autobus a domů.
Tak díky všem a zase příště!
